CES | Měsíc 8 s cauda equina syndrom

ces awarenss wristbandMy 8th month with Cauda koní syndrom is in the books now and what a month! We moved back to our old house on Sep 6th and began the process of unpacking. Vzal jsem si volno od září 6 - 15 takže jsem mohl pomoci sledovat pohyb (a možná i trochu pomoci.) We’ve been taking it slowly, metering our energy and pain levels out. My wife and I enjoyed our time together immensely. We did our devotional times together and then discussed it in depth, often spending an hour or more a day on it. We found out that there is a lot of truth in the statement, “The closer a couple gets to God, the closer they get to each other.” We had a great time of reconnecting in a relaxed atmosphere. We sure needed this time!

Just prior to the end of Month 7, I reached a low point in battling CES. The long days of physical challenge, the emotional toll, and the strain on my wife as well came to a head. Já to nevěděl a pak, but God was preparing me for what was just days away. He broke me down completely as I spent several hours one night, sobbing and crying out to Him. I was looking for answers and understanding. Eventually, I was spent physically, emotionally, mentally and spiritually. Then there was nothing. No prompting, no comfort, no answers. I fell asleep.

Blessed be your nameImmediately upon waking the following morning, I knew God had answered. His peace was on me like never before and I felt His comfort wrapping me. Not a in a physical sense, but just knowing, throughout my being, that He had heard and was showing His love for me. It changed my outlook on life, my Cauda Equina Syndrome, and much more. I even changed the title of this blog. You can read more about it here - http://wp.me/p3A64Y-7V

During the study my wife and I were doing together after moving, each of us (separately) came to a realization that we had slowly taken back our lives from God and that He was calling us back to fully committing to Him. We explored the depth of that commitment because it was clear that it was far more than we had ever considered it to be. As we each pondered it that day, the Word sank in. That evening, I told my wife that I had decided to go all in – yielding my life to God for His purposes. She had made the same decision. We rejoiced together.

In Month 8, I also came to the end of the road for legal action regarding my Cauda Equina Syndrome. I had 2 separate law firms look at the case for a possible malpractice claim. Both attorneys say that without doubt there was zanedbání lékařské péče committed on me. Však, under Ohio law, the “value” of a medical malpractice case is determined by how much better your outcome would have been if the malpractice made a difference. I have been very blessed by the Lord in my recovery thus far. Most who are afflicted with Cauda Equina Syndrome are left mostly or totally disabled for the rest of their lives – dealing with pain, numbness/lack of feeling, bladder and bowel problems and sexual dysfunction.

I’ve pushed hard since my surgery, spending a week in Acute Rehab at the hospital then 2 months of outpatient Fyzikální terapie. I’ve done my stretches and exercises faithfully. I willed myself back to work and worked through pain for several months. My recovery, by objective standards, has been remarkable. My prognosis at the time of the surgery was in the worst possible outcome category due to the malpractice and delay in diagnosing and treating the CES. God fooled them all. I still have all of the above problems, but they are quite manageable with proper treatment and sensible limitations on my activities. I’m in the top 5% of outcome possibilities. So you can see that had the malpractice not occurred, my actual outcome wouldn’t be much, if any, better than it has been. Legally, that means the malpractice didn’t matter. I will be dealing with these symptoms and restrictions for the rest of my life but because I am doing better than I should, it isn’t worth anything. You know what? I’ll take my recovery over having done poorly enough to have a good malpractice case – ANY DAY!!!

The week after my wife and I committing and yielding fully to the Lord was one of great spiritual attack upon us. Everything that could go wrong did, 10 times over it did. And then some! I’ve never seen anything like it in my 55 léta. We were so overwhelmed with PROBLEMS that arose with everything, from fighting with an unscrupulous business, to insurance issues with health, home, life and auto insurances, to mail going missing (it took one important letter 20 days to make it 40 miles), pharmacy orders disappearing in transit (and unable to reach anyone in the company to fix it), to car problems, and much, much more!

At first, we fell back to our old ways and began to feel overwhelmed and angry. But God wasn’t going to let us go back to what we were. He showed us that it was a spiritual attack and calmed us with His comfort. You know what, He was right. None of it surprised Him, He has our lives so He can do whatever He wants with them, and the result was amazing. We put out a prayer request and many people from all over the country prayed. We were protected and the attacks ceased.

In the rest of Month 8, I’m now commuting 100 miles a day, round trip. I can make the trip in to work in just 45 minut. Však, the trip home takes about 65-75 minut. In the old days (last month), I would have worked myself up in a tizzy with Road Rage in that time! Now, God is in control of when I get to work and when I get home. I just enjoy talking with Him and being courteous to the other drivers who are desperately frazzled. I used to pride myself on my “excellent” driving skills allowing me to move through traffic quicker than others. Now I drive to help others, even though they won’t often know it. And I get a much bigger charge out of the new way!

Charles Spurgeon (C.H. Spurgeon)
Charles Spurgeon (C.H. Spurgeon) (Foto úvěru: Wikipedia)

In summary, at the end of Month 8, life is good. It certainly isn’t what I would have designed or wanted from the individual aspects. But the whole of what God has made of my life and done in me with His relationship with me, is great! I love my wife more than I ever knew one could love. And the love for my Christian family has multiplied many times over. My life is now focused on how I can help others as I go through life knowing that God’s desire for me is to become, in words, myšlenky, and actions, an extension of Jesus. When others interact with me, they must see Jesus and His love for them. This is what drives me now. It is what should drive all who call themselves Christians. Charles Spurgeon once said, Every Christian is either a missionary or an imposter.” Which are you?

Měsíc 8 = more normal feeling, more changing of tingly not painful into tingly painful (this means movement towards normal feeling), and better bowel & bladder activity. I was told the nerves would regenerate for a year with most of the regeneration occurring in the first 6 months. I’d had no significant changes since Month 2. Maybe I was too busy fighting Cauda Equina Syndrome rather than living with it. I’m not going to say that this is a reward from God for yielding to Him because I don’t believe He operates that way. He loves us all and wants us all to trust in Jesus, first for salvation and secondly for life. All that He allows or causes in our lives are to bring us to those two goals – first to rely on Jesus’ death in our place as the only way we can have a right relationship with Him and live with Him in Heaven one day. Once we have done that, God focuses all of His resources towards us to make us into images of Jesus – we are molded to have kind and loving words like Jesus, have gracious and generous thoughts like Jesus, and not WWJD (What Would Jesus Do?) but WDJD – What Did Jesus Do? How did He act with love for others and for the Father? Not what we think He would act like regarding something today, instead acting out of His love in ALL things.

What a month! What a life! Thanks for reading, my family, my friends, and my extended family in His Spirit.

Zvětšený Zemanta

Nespravedlnost – Můj Cauda equina syndrom Právní Story

Malpractice - 165/365 Because to je vzácné, někteří, kteří vyvíjejí Cauda koní syndrom jsou oběťmi zanedbání lékařské péče. Neoficiální příběhy hemží, spolu s některými zdokumentovaných ty, z CES je podaná dne nebo zhoršilo zanedbání povinné péče. Given the laws covering malpractice in varying jurisdictions and the variability of each person's CES, nikdo nemůže být jistý, jestli případ, existuje nebo jak to dopadne. To je můj příběh. To byla přezkoumána 2 Ohio právníci, kteří mají zkušenosti v Cauda equina syndrom zanedbání povinné péče případech. You won't like what it says about our legislatures, právní systém, a samozřejmě lékař vzdělávání.

Můj Cauda equina syndrom začal s mým zraněním. V 10 doba nástupu mých CES příznaků, Byl jsem v pohotovosti v Westerville, OH. Po probuzení ráno února 12, 2013, Zjistil jsem, že jsem měl nejen těžkou záda a sedacího bolesti v noci před, ale teď jsem byl otupělý od pasu dolů! Nemohl jsem ztrátu můj močový měchýř, ani vyprázdnit. Nemohl jsem hýbat nohama nahoru tyto 3ani na zem a bez pocitu v nohou a kotníků, Nemohl jsem se vyrovnat. To vše jsou klasické příznaky cauda equina syndrom. Naštěstí jsme měli invalidní vozík (a některé pleny pro dospělé) a hned po 10 dopoledne, Přijel jsem na pohotovosti v mém vozíku.

Bylo nám řečeno, že to ER byla rychlá a efektivní, a to bylo blízko k úřadu lékaře, který podezření cauda equina syndrom a nás poslal do ER (se zvláštní pokyny k MRI udělal.) Ihned po příjezdu na ER, Byl jsem otáčel na zkoušku místnosti a já převedeny z mého vozíku na vyšetřovacím stole. Moje životní funkce byly odebrány a ošetřovatel přiřazen ke mně přišel pro počáteční posouzení. He stood about 5' 4", o 150 liber, příjemné. Jednotlivec, který se začal ptát na mé příznaky. S mým uvádějící cauda equina syndrom, zeptal se, jestli jsem inkontinentní. I řekl, "Ne. I can't go!" Pak mě požádal, abych vstát. I told him I couldn't. Věděl jsem, že padne přímo nad, not because my legs wouldn't support me but because I had no balance. A věděl jsem, že jeho malý rámeček bude přemožen my 6 noha vysoký, 325 libra tělo. No way he can stop me from falling over if he doesn't prevent it to start with. Řekl jsem mu, aby, ale on trval na tom,. Výsledky byly předvídatelné. Na vstávání, Okamžitě jsem začal naklápěcí (od něj, přirozeně) a znovu jsem šel. Sestra už nemohl zastavit. Válcování židle v přední části pevné stolu je v souladu s mým pohybem. Byl jsem schopen chytit opěradlo židle a jak to hrnul se do stolu, že jsou zamčené v a byl jsem schopen zastavit svůj pád. Znovu mě zeptal, jestli jsem inkontinentní. Odpověděl jsem, když jsem měl před. Že dospěl k závěru, počáteční zkoušku.

Chvíli později sestra vrátila do. Řekl mi, že ER lékař nařídil MRI pro mě. Stroj MRI se nachází na druhém konci tohoto Ohio Health Medical Campus a neměl otvor pro mě téměř 4 hodin. Musel jsem čekat, na tom vyšetřovacím stole, bolesti, do té doby. Sestra se mě zkontroloval několikrát, Jednou přináší mi pár náhradních plen jako můj močový měchýř byl tak plný, že byl netěsný (I still couldn't go!) Naštěstí, moje žena měla nějaké občerstvení v kabelce, nebo bych byl bez jídla déle než 10 hodin, které denně - není dobré pro diabetické! Nikdo se zeptal, jestli jsem měl hlad, i když jsem tam byl v průběhu oběda. Kolem 2:15 p.m. sestra přišla a vzala mě do stroje MRI. Jak jsme kolové v, Viděl jsem, že stroj byl starší typ, který byl velmi malý. Nemyslím si, že bych se hodí. Řekli mi, že test bude trvat asi 45 minut, a že jsem potřeboval ležet pokud možno nehybně (snadné dělat, když hodnotíte svou bolest na 10 a nejste léčivá - NOT). Byl jsem dal do stroje a já jsem fit, však, jak jsem se snažila dýchat,

The opening in a GE Signa MRI machine
Otvor ve stroji GE Signa MRI (Foto úvěru: Wikipedia)

Nemohl jsem se plně rozšířit své hrudi, aby se v dech. Mohl bych dostat více než 1/2 dech před zúžením stroje zabránila dalšímu rozšíření mé hrudi. Po několika dílčích dechy, Věděl jsem, že jsem nemohla dýchat tímto způsobem pro 45 minut. Řekl jsem jim, tak jsem byl vyjmut ze stroje - to bylo jen trochu příliš malý. Jak jsem se otáčel zpátky na pohotovost, Sestra mi řekla o větší stroje a otevřené MRI zařízení v oblasti. Řekl, že, "Můžeme dostat vás do jednoho z těch,. We'll see what we can do about that." Byl jsem se vrátil k vyšetřovacím stole čekat. Půl hodiny prošel s nikým kontrolu na mě. Pak ER doktor přišel. Řekl mi, kdo to byl, a že byl dohled nad mou péči. Pak mě dvakrát zeptal, jestli jsem inkontinentní. Opět jsem odpověděl, "Ne inkontinentní, I can't go!" Pak řekl:, "Nemusíte cauda equina syndrom. Protože jsme Emergency Room a váš případ není naléhavý, nemůžeme vás odkázat na ambulantní MRI zařízení. I'm going to give you a prescription for Percocet and a referral to our group's back specialist, na první dostupné jmenování. Je možné objednat MRI pro vás." S tím, že je pryč.

Brzy, člověk přišel a řekl, moje žena a já, že 2 více lidí bude přicházet, jeden s propouštěcí papíry a další, aby mi kola ven z objektu. O 3:15, žena s předpis a vypouštění papíry přišel v roce. V propouštěcí papíry řekl jsem měla vrátit na pohotovost, pokud některý z mých příznaků zhoršila nebo jestli jsem vytvořil některý z těchto příznaků,:

"Zvýšená bolest, bolest břicha, horečka, potíže s regulací střev / močového měchýře, nebo nějaké další problémy."

To bylo na jedné straně návodu.

Další strana je uvedeno v tomto:

"Měli byste vyhledat LÉKAŘSKÁ POMOC IHNED, BUĎ ZDE nebo v nejbližší Pohotovostní oddělení, Pokud se kterýkoli z následujících situací:

  • Ztráta střev nebo močového měchýře řízení (you půdy vlhké sebe).
  • Slabost neschopnosti chůze nebo uživatelské nohu(s) nebo paže(s).
  • Bolest není zmírněna léky proti bolesti.
  • Horečka (teplota nad 100.5 F) nebo třesavka.
  • Silná bolest, která se usadí v průběhu jednoho konkrétního obratle (kost) v zádech."

Smál jsem se, když jsem si přečetl ty! Well as much as one can laugh while in the worst pain I've ever felt. Já již Většina z nich vrátit nebo okamžitou pozornost příznaky!! Žena řekla, že to byly jen obecné vybití pokyny pro herniated disků a nejsou specifické pro mě.

Většina lékařské literatuře se uvádí, že dekompresní operaci musí být provedeno v rámci 24-48 hodin nebo výsledek je mnohem horší. Po těch 48 hodiny jsou pryč, you're pretty well going to wind up disabled for the rest of your life. Tak praví literatura. I can tell you right now that that is not always the case as I'm living proof, ale to je jiný příběh.

Další lékařská literatura uvádí, že operace musí být provedena v rámci 6-12 hodin, aby výsledkem je výsledek. Still other studies say that time to surgery doesn't affect the outcome. Proč takový rozdíl? Cauda equina syndrom je vzácné. Nikdo přesně neví, jak vzácné, ale můj výzkum dostupných odhadů by naznačovalo, ne více než několik set nových případů za rok v USA.

To nakonec trvalo 2 týdny pro mou operaci, které mají být provedeny. Operace na Riverside Methodist Hospital v Columbusu, OH šlo dobře, Šel jsem přes akutní Rehab tam týden po operaci. Pak jsem prošel 15 zasedání fyzikální terapie u NovaCare v Westerville, OH. Můj výsledek je, že mám normální pocit, opět v mém pasu poněkud v mých stehen a v mé holeně. Mám bolestivé brnění v jiných částech mých stehen a nohou. Moje telata jsou většinou necitlivé, pokud stisknete na - pak mohu říci, že svaly na nohou jsou stísněné, but the good part is that I can't feel the cramps. Já se táhne několikrát denně pro telata a hamstringy. Používám vizi pro rovnováhu a nohou slabost se zmenšila, tj.. Síla se vrátil, do bodu, kdy mohu chodit o 500 nohy s holí a asi 125 nohy bez pomoci. Střeva a močového měchýře fungování je, že fungují, I just can't control them or tell when I have to go - Mám překvapení. Snažím se jít v pravidelných intervalech, aby se zabránilo překvapení a můžu říct, většinu času, kdy moje duše se blíží k Unikající bodu. Mám minutu nebo dvě upozornění o pohybu střev většinu času, but I don't generally feel them.

Jinými slovy,, můj zpoždění chirurgie měli nechat mi vypnuté, v posteli, cathing sám, a léky proti bolesti. Pracuji na plný úvazek, am ambulatory over short distances don't need cathing, a jsem na mírné, non-narkotické analgetika. Stručně řečeno, můj oživení bylo skvělé. Jeden z nejlepších. Však, Stále mám život každý den, že fyzická výzva a boj. That won't change, but that's okay (Předmětem dalšího příběhu.) Udělal jsem hodně přemýšlel, jestli bych se dostal zpět k normálu, nebo téměř normální, Byl jsem musel na operaci rychle, v 48 hodin. Pocit, že péče jsem dostal od ER lékaře byl nedbalý, Vzal jsem si všechno do Columbusu, OH právník. Vyzval další právník v Clevelandu, OH na druhé stanovisko.

Oba se shodli, že zanedbání povinné péče byl spáchán, že ER lékař "upustil míč" jako jeden z advokátů dát. Však, vzhledem k normám pro nároky zanedbání povinné péče v Ohiu, both attorneys felt that proving that the doctor's negligence greatly affected my outcome (můj opravdu mnohem lepší, než se předpokládalo fakty výsledek) by být nepřekonatelnou výzvou u soudu. Vzhledem k tomu, že je část, která skutečně řídí peněžní částku jakéhokoliv vyrovnání, and thus the attorney's fees, můj pozoruhodný, požehnaná obnova je sledují zanedbání povinné péče a nedbalost ER lékaře není možné. Kdybych to tlačil zpět, I could have gotten a nice settlement... I'll take my recovery anytime!

So the summary is that the laws in Ohio say that what I've been through, a bude pokračovat po zbytek mého života, činí k ničemu. Náš právní systém je takový, že pouze lukrativní případy jsou sledovány. A náš zdravotní systém nemá vzdělávat lékaři, zdravotní sestry, a první pomoci dostatečně ani to, aby jejich aktualizaci. Kdyby ER lékař uvědomil, že uchovávání močového měchýře, a to nejen moči je ukazatelem, bychom byli zlatý. Informace týkající se uchovávání je široce dostupné na internetu a v lékařských časopisech.

Chcete-li sleva na správnou diagnózu na základě 1 příznakem je to, co chci na lékaře. Mám pocit, že spravedlnost se ztratil v tomto jednom. Však, Jsem v míru s tím, jak jsem se týkají tohoto příspěvku - Můj Blog Název Změnil ale přesto O cauda equina syndrom a mně.

Zvětšený Zemanta

Název blogu změnil, ale stále o cauda equina syndrom & mě

have changed the title of my blog. Why? Not out of boredom or just liking change, much has happened since my last post. I'll soon post about it, but for now we can say that the Lord has changed my view of what has happened to me... and His immediate purposes behind it.

My faith has seen me through this "Battle" with Cauda koní syndrom (CES) thus far, but I had no idea where my faith journey was heading. Ano, I wondered why this had happened, what God wanted me to learn and how I should view it. We all know that bad things happen to good people and good things happen to bad people. We always want to know why and often the answer we get is that we may never know why in this lifetime so we just have to live with it. I've heard a lot over the years about people with terrible injuries and diseases "fighting" or "battling" those things which seek to either ruin or take their life. Friends and relatives have been touched by, and some lost to, injuries or disease. Now it is my turn.

What I came to realize is that I had stopped growing spiritually and I was barely being effective in God's Kingdom. God wanted so much more from me but I had succumbed to "The Rat Race" and devoted myself to my work. Don't get me wrong, work is important, but so much more had suffered. My relationship with my wife, my time and service to God and the joy was gone from my life. Through this time of a changed life, where the daily routine of getting up and going to work is a draining physical challenge for me, I've seen myself as battling CES as though my faith, grit and determination were being tested. While they were being tested, that wasn't all. My focus had been on recovering far more than the doctors and physical therapists ever thought I could, further than the medical research said I could. I was going to win my "Battle". I didn't, and don't, hold out the idea of a complete recovery but my goal has been to be able to walk without assistance again - a lofty goal for someone with CES.

It was my attitude that needed changing. I saw this as a challenge where my faith would see me through and coming out the other side of this I would give the credit to God. I would be a faithful soldier in His service. Nothing wrong with that, but... God wanted me. All of me. He has wanted all of me for a long time. I thought I had given myself to Him fully many years ago. He has used me in so many ways everywhere I've lived. But as I said, I had slowly slipped back in to taking His blessings and running with it for my own purposes without even considering His. My wife tried to help me see it, but I was too focused on my goal - which had been so out of reach and now, because of God's blessing, was within my grasp. My attitude had slowly changed and was no longer good. God's smackdown on me physically also affected me emotionally, mentally and spiritually as well. Eventually, everything was stripped away but the spiritual. I found that I had taken myself back from God and He was calling me to give myself completely to Him. Only this time, I understand there is much more depth in this commitment than I ever thought possible before.


In the Ohio derecho storms of June 29, 2012, we lost an old Ash tree that was 85 feet in length. Two men gave us a really good quote on cutting up the tree, removing the stump, and hauling it all away. They figured they could do it in 2 days, 6 hours a day . The stump was incredibly stubborn. Once they started on it, they found it had thick roots running out in all directions for many, many feet. It was too thick for their saws. They chopped at it with axes and worked 3 days from morning till dark. They even had another person come help. And still the stump remained. Finally they rented a stump grinder and did their best. That stump beat them badly for days. In the end, they accomplished what we needed leaving a small mound where the tree had been, však, there are still roots under that mound. And they had spent over 40 hours on the project. Their quote earned them less than $6 per hour.

That's how it is when I first gave myself "fully" to God. I saw what looked like full commitment and made that commitment. Over time, there was more and more revealed but I had my goals and dreams too and there was no time, no room, for truly giving myself to God as fully as He wanted. In time, I took back what I had given Him. Suddenly, this year, God changed all of that. Stricken with an injury that would change the rest of my life, taking away many of the things I wanted to do and accomplish, I now had time for Him. I've learned that He wants all of me, and I've made that commitment to Him. Now, whatever recovery I have is fine with me. Of course being who I am, I will still be pushing for the best results possible. As with many whom God used in the past, He has place His mark of ownership on me - my CES. It is a reminder of whose I am, whose strength I depend on, and who has complete control of my life. We are not to give God a little, or even a large, part in our lives. He wants our whole life to be a part of His. He wants to live out His life through us. That's what the Bible means when Paul wrote in the 8th Chapter of Romans that we who believe are being shaped and molded by God to be just like Jesus. Not just our character, but character drives motivation, and out of motivation comes actions. God uses the events in our lives to transform us (Romans 12), and He transforms us into people who think, act, speak, and love just like Jesus. Why? So He can reach people who don't know, or those who don't care about His love.

No wonder so many in America today don't want anything to do with Christianity or church - look at how we Christians live! That isn't God's plan. Time for me to get with the plan. And I no longer fight CES, but it is a mark of ownership on me and of my commitment to God. So it is now "Můj život s cauda equina syndrom" and thus the new name for my blog.


 

Zvětšený Zemanta